Z Prahy

Včera měla svátek Česká republika, jak říká Adélka, tak jsme jeli na výlet do Prahy.

P. chtěl na výstavu Josefa Čapka. Byla v Jízdarně Pražského hradu. Bylo to moc zajímavé, strávili jsme tak skoro dvě hodiny. Naštěstí se tam konalo i promítání Pejska a kočičky, takže i Kájinka vydržela.

Poetické bylo osvícené nádvoří Hradu, Katedrála a tak. Holky byly naprosto fascinovány Hradní stráží. Adélka mi ze začátku nevěřila, že to nejsou sochy. A jeden muž na stráži zase fascinovaně koukal na Adélky vozík ;-) .

Halloween

Adélka chodí každé uterý do školičky, což je kroužek pro předškoláky, taková připravka na školu.

Dnes byl halloweenský rej masek, maska mohla být libovolná. Včera večer jsem vytáhla našeho oblíbeného klauna. Karlička se do něho navlékla hned ráno a udělala nám klaunský budíček. Adélka vydržela až do školičky. Na fotce je její školkový kamarád, čaroděj Pepíček.

Niky

Přišly mi mailem fotky Nikolky. Líbí se mi tak, že jsem neodolala nedat je sem.

Naušničky jsou čerstvé. Lákám na ně moje holky, ale nechtějí. A já si dala předsevzetí, že naušnice musí být jejich rozhodnutí. Adélka pořád říkala, že až bude v prní třídě, tak si je nechá nastřelit. Včera to zvedla na třídu třetí ;-) .

Báječný týden

Sněhu už je venku opravdu pomálu, naštěstí. Ale ten krásný, červený, vymrzlý podzim už nebude. Teď je všude mokro, špinavé trošky sněhu, bláto, mlha, zničené stromy...

Holky jsou nemocné. Teda Adélka je jen nastydlá, už ani tolik nekašle. Kájinka dostala v úterý na pohotovosti antibiotika. Takže už týden jsme zavřené doma. No, vlastně ne tak uplně. V pátek jsem si vyšla k zubaři. Bolelo to, hodinu a půl jsem na tom křesle s otevřenou pusou seděla a stálo mě to 2.700 Kč. A to ještě není všemu zubnímu konec. Auua.

Ale jinak se máme dobře... ;-)

Horské zpravodajství

Dál kalamitíme. Proud už naštěstí jde. Doufám, že už žádný dlouhý výpadek nebude, protože 14 stupňů doma je na nás docela málo.

Výpadek narušil i plánované plnění mých zubních kanálků. Tak příští pátek.

Kvůli mému zubaři byla Adélka omluvená ze školky a připravená na to, že školka dnes opravdu nebude. Naštěstí. Tak si ta moje vzorňačka aspoň dělala domácí úkol a namalovala asi 50 obrázků.

Kájinka teplůtkuje, tak uvidíme co z toho bude. Na neděli máme lístky do divadla, na pohádku. Tomu, že bychom mohli jít všichni, moc šancí nedávám.

Kalamita

Ještě o dost zasněženější byl ranní pohled z okna. Tohle je pohled odpolední, to už byla chvílemi vidět i silnice.

Ráno jsem chtěla vzdát Adélky školku, ale neprošlo to. Jen jsem svůj nápad vyslovila, Adélka začla ronit slzičky a povídala mi: "Maminko, ale já chci do školky. Určitě se tam budeme učit něco nového a já to pak nebudu umět." Béé. Búúú. Škyt, škyt ;-) .

Tomu prostě nešlo odolat, tak jsme si sněhovou kalamitu užili se vší parádou.

Sněží, sněží, mráz kolem běží...

Toto není loňská fotka z dovolené na horách. Je to foceno dnes, u nás před barákem. Brrr.

Holky i P. byli nadšeni. Já ne.

Podzimní paráda

Dlouho jsem nefotila holek výtvory. Tyhle jsou vlastně jenom Karolínky, protože Adélky tak nějak zůstávají ve školce. Z výtvarného kroužku, kam Adélka chodí, nic nenosí, protože tam se tvoří vánoční překvapení. Na to jsem vážně zvědavá ;-).

Korálky jsou z pondělního dopoledního setkávání maminek. Jsou ručně tvořené ze samotuhnoucí hmoty.

Věneček ze školičky, to je teda vlastně Adélky kroužek, ale minule měly děti slavnostní pasování na plavčíky, tak jsme tam s Kájinkou zůstaly, abychom se mohly na tu naší velkou šikulu podívat. No, a při té příležitosti si Karlička mohla vytvořit věneček.

Strom, se ztroskotaným drakem ve větvích, je z Jablíčka, z Hravého odpoledne. Tam chodí už jen Kája, Adélka je v té době na již zmiňované výtvarce, odkud nic nenosí... ;-)

Přírodovědná

Dnešní procházku P. pojal didakticky. Skoro u každého stromu zastávka a otázka, co že to asi bude za strom ;-) . U některých keřů byla i ochutnávka.

Naštěstí to všechny bavilo jen na začátku, pak už jsme mohli přidat plyn a trochu tu podzimní přírodu prošlapat.

Evropští patroni ku pomoci

Dneska jsme byli na zajímavé vernisáži. Na vyřezávané obrazy se mohlo sahat dle libosti, to se holkám líbilo.

Zkoušela jsem si to se zavřenýma očima a musím napsat, že rukama jsem toho mnoho nevyčetla. Ale věřím, že kdyby nebylo zbytí, byl by i ze mě zručný čtenář.

Výstavu zpěvem podpořil pěvecký sbor Vokal klub.
Fotil P.