pátek 31. října 2008
Bajki Babuni
Když se dostaneme do Polska, vždycky si tam koupíme nějakou pohádkovou knížku. Taťka má z poloviny polskou krev, tak holčičkám z těchto knížek předčítá. Docela je to baví, holky i taťku. To jest fajnie.
čtvrtek 30. října 2008
Procházková
Adélky tvořeníčko
pondělí 27. října 2008
Zlatovláska
Heidi
Pořád jsme doma. Dnes jsme hodně četli. Knížku, Heidi, děvčátko z hor, Adélka miluje. Jednak proto, že Heidi se vlastně jmenuje Adelheid, takže stejně jako ona a druhak proto, že je tam Klárka, která je na vozíčku.
Dokonce jsme nedávno pořídili i DVD, je velmi oblíbené. Kniha i kreslená pohádka mají šťastný konec, Klárka se zázračně uzdraví a vozík už nepotřebuje. Paráda, ale u nás to tak není, takže zatím to vede jen k docela závažným otázkám, které nám Adélka pokládá.
Dobrý trénink na budoucnost, ale stejně, kdyby jste někdo věděli o nějaké hezké dětské knížce nebo filmu, kde je dítko na vozíku a končí to šťastně i přesto, že se žádné haleluja uzdravení nekoná, tak mi dejte, prosím, vědět.
neděle 26. října 2008
sobota 25. října 2008
Nemocníčci
středa 22. října 2008
Jablíčková
Středa. Zase jsme byly v Jablíčku na kroužku. Čím dál tím více si uvědomuju, že chození na tenhle kroužek byl velmi dobrý počin. Velký dík patří paní učitelce Renče, je fakt výborná. A já ji děkuji za samozřejmost s jakou přijala Adélku. Moc se mi líbí, že se k ní chová jako k ostatním dětem, žádná lítost, rozmazlování nebo odstrkování.
Dneska se tvořili strašidláci z dýní.
úterý 21. října 2008
Koncert
Dneska byl u nás Hradišťan, tak jsme šli. Smutek, radost, naděje, víra, láska, touha, odpuštění, to všechno jsem v jejich písničkách slyšela. Krása.
Taky napsali z pojišťovny. Zjednají nápravu, vchod řádně označí, parkování budou hlídat a ještě mi děkují za připomínku. Všem děkuju za podporu, jsem moc ráda, že jsem to nenechala vyšumět.
pondělí 20. října 2008
Nákupy 1
Dneska jsem si udělala radost a koupila si pončo a nové botky. Byly jsme s holkama, tetou a babi. Mise byla náročná, ale úspěšná. Má zatím bezdětná sestra, po vysazení u domu pravila, si udělám kafe a půjdu spát... Ale já myslím, že holky zas tak nezlobily. No, jen potřebovaly všechno vědět, teď hned. A hamat a pít a taky teď hned. Teto, za pár měsíců si povíme, jo :-) .
sobota 18. října 2008
Pouštění draků
čtvrtek 16. října 2008
Válecí
Tak tolik dneska od nás. Prostě válecí odpoledne. Venku pršelo, my, holky, neměly žádnou pravidelnou aktivitu, a tak jsme se plácly na zem a hrály si. Mám ráda takové dny, ale nesmí být moc často, protože to pak není příjemné nicnedělání, ale nuda, a to je rozdíl.
Adélka si hrála na pana doktora a psala recepty a říkala, tak tady to máte paní Kájinková a nashledanou. Pak taky říkala, že není moje dcera, ale manželka. Karolínka strašně nadšeně tleskala miminku, že se jako vyčůralo na nočník. Teď už spinkaj, berušky moje.
středa 15. října 2008
Divadýlko
Dneska jsem byla s holkama na divadýlku. Jmenovalo se to Tam, kde žijí divočiny. Bylo to o zlobení kluka Maxe a nejen jeho. Moc hezké. Děti byly do představení zapojeny, hrály na různé nástroje, držely kulisy. Adélka dělala moře, šlo jí to moc hezky. Karolínka byla pohádkou úplně zaujatá, tak ani nedošlo na bonbóny, mojí záchranu, kdy je pro Karlu představení příliš dlouhé.
Bylo tam několik školek a opět jsem viděla, jak některé učitelky se umí k dětem tak hezky chovat a některé grrrr...třeba už to, že je osloví příjmením. Byla tam jedna školka z maličké vesnice v okolí. Působili tak harmonicky, klidné paní učitelky, klidné děti, taková klidná atmosféra už na pohled.
Jinak divadlo máme rádi všichni a chodíme často.
úterý 14. října 2008
Vytočená
Občas musíme z našeho malého města jet do blízkého velkého města a vyřídit různé věci. Dnes jsme vyřizovali na VZP. Ach jo. Budova, kde sídlí VZP není úplně bezbarierová, ale jisté věci tam jsou přizpůsobené, teda byly by, kdyby...To, že branka, kudy vede bezbariérový přístup z hlavní ulice je stále zamčená, mě už snad ani nevytáčí.
Musíme tedy vždy obejít kus ulice, dva domy a dostaneme se k zadnímu vchodu, který je také bez schodů. Dnes tam, ale bylo překvápko. Dvě auta zaparkovaná asi 10 cm ode dveří a mezi nimi 40 cm mezera. My jsme s Adélkou jen tak, tak projeli, vyřídili jsme potřebné.
Při cestě zpátky mě to začalo docházet, jako to, že mě to neuvěřitelně vytočilo. Nejsme přeci jediní, kdo potřebuje vchod bez schodů. On v té budově JE, ale stejně smůla. Prostě jenom proto, že si někdo nemůže zaparkovat o 10 m dál. Adélka projela, ale co jiné Adélky s vozíkem o 10 cm širším, maminky s kočárky, pánové a paní o berlích...No, nic. Nejdřív jsem to chtěla jít hned řešit, ale jaksi bylo za minutu tři a pracovní doba dnes do tří. Tak jsem si to v tom vzteku aspoň vyfotila.
Pak jsem si říkala, že na to kašlu. Adélku vytáhnu i po schodech a nemám náladu se s někým hádat, ale večer jsem nad tím přemýšlela a nekašlu na to. Napíšu jim a upozorním je na to, ve vší slušnosti, ale ozvat se musím, za všechny Adélky světa. Třeba si to ani neuvědomují. Tak to většinou je, mnoho nedorozumění pramení z nevědomosti, ale kde na to pořád brát sílu, že jo?
pondělí 13. října 2008
Prosba
Hračky
Panenku Becky, tahá Adélka s sebou už asi půl roku. Ona se jmenuje Becky v originále, ale Adélka jí říká Begí. Begí prý dneska měla narozeniny, nejdříve ji chtěla Adélka, jako dárek, koupit bonbóny, že je budou mít spolu dohromady, protože já jsem odmítala kupovat tři pytlíky. Ale vše nakonec dopadlo jinak. Adélka si místo bonbónů koupila DVD Willy Fog. A dárek pro Begí je to, že se na to budou koukat spolu. Adélko, hezky jsi to vymyslela.
Kájinka svoje oblíbené hračky ještě dost mění. Teď vede pouťový koník. Ten narozeniny neměl.
neděle 12. října 2008
sobota 11. října 2008
Podzim
Babičky
Já jsem pracovala, táta studoval, a tak holčičky byly u babiček, každá u jiné. To rozdělení má velké výhody. Holky si odpočinou od sebe a babičky nemusí dělat soudce. Holkám se u babiček moc líbí. Pro mě je moc příjemné, možná až osvobozující, vědět, že holkám je dobře i jinde a i s jiným, než jen doma a s námi. Babičky, díky. Vím, že to není samozřejmost a moc si vaší pomoci vážím, a ještě víc si vážím toho, že od začátku obě naše holky milujete, bez výhrad.
Adélka měla na svém pobytu foťák. Tak dokumentovala. Něco ona, něco babi.
čtvrtek 9. října 2008
Na rehabce
středa 8. října 2008
Draci
Modelky
Hlídání Vašíka
Teta Klára potřebovala k panu doktorovi, a tak jsme hlídaly Vašíka. Bylo to super. Adélka se na miminko tak těšila, že od rána nemluvila o ničem jiném. Vašík byl moc hodný a úsměvem na holkách nešetřil. Pak teda, když jsem ho začala chovat, tak úsměvem začala šetřit Karla a už se s ním nechtěla dělit ani o tyčinky, které mu předtím tak nabízela.