Včera jsme byli s Adélkou na dlouho plánovaném vyšetření v nemocnici v Praze.
Nevím, jak jsme toho docílili, ale ona se vůbec doktorů a nemocnic nebojí. To je taková pohoda. Při čekání si prohlížela časopisy a ptala se, proč ten chlapeček vedle brečí ;-) . Zpívala písničky a furt něco povídala. A že jsme si teda počkali.
Jo, vlastně začala brečet, když jí pan doktor řekl, že tam nemusíme spinkat, že můžeme jet domů. Pro mě nejlepší zpráva a ona bulí, prej: "Maminko, já se tolik těšila, že tu budeme spinkat." No, doktor i sestra se tvářili trochu pobaveně.
Nakonec s brekem přestala, nechala se umluvit na nanuka a Ikeu.
Fotka je obědová, z nemocničního bufetu.
2 komentáře:
jste se měli holky stavět u nás...To je dobře,že jí nevadí nemocnice.Já jen vidím tu budovu a už mám pupínky.Marcela
No, já taky. Byla jsem nervozní, týden špatně spala, staženej žaludek... a ještě to maskovat, že se jako vlastně do tý nemocnice taky těším, že to je vlastně prima zábava.
Okomentovat