Žízeň

Jedeme

Teď dlouho odpočívala. Dneska, skoro po měsíci, konečně zase přišla její chvíle.

Sláva

Máme za sebou dnešní úspěšnou kontrolu v Motole. Noha se hojí velmi dobře. Adélka už nemá sádru, ale jen ortézu. Takže už může sedět. Moc ji to potěšilo a v ordinaci se velmi radovala, že zase bude jezdit na vozíku.

Nohu v ortéze neohne v koleni, tak musím vyrobit podnožku, na kterou si ji položí. Chtěli jsme něco koupit v Ikee, tak jsme se tam i naobědvali. Adélka si to po 14-ti dnech ležení moc užívala. I to, že zpátky jela v autosedačce a ne v leže na zadních sedadlech, sprchování ne jen otírání, sezení a jídlo v křesle...

Mám velkou radost, že to tak dopadlo. Ráno jsem si pro jistotu zabalila i kartáček a náhradní triko pro mě i Áďu. Jsem moc ráda, že místo toho jsme použili vozík a autosedačku, které jsme taky brali spíš jen pro jistotu.

Klokani

Pohádková

Tímto děkuji Wlčici za odkazy na pohádky. Zábavy není nikdy dost ;-) .

Královny

Víkendy jsou teď u nás na střídačku. V sobotu měl výlet s Karolínkou táta a já byla s Adélkou doma. V neděli obráceně.

S Kájinkou jsme vyrazily do Dětského koutku, akorát jsem zapomněla foťák. Ale bylo to hezké, takové odpočinkové.

Když jsme přišly domů, tak nás nevítala holčička Adélka, ale hotová královna. Korunu s taťkou tvořili celé odpoledne. Ozdobená je brčkami, které jsou přilepené tavným lepidlem. Je to dost precizní provedení.

Pusík

Karolínka se nám má dneska vrátit od babičky, tak jsme jí s Adélkou vytvořily lvíčka z Médi Pusíka.

Jinak ležení se dá ještě docela vydržet. Adélka je zlatá, je vděčná za jakoukoliv zábavu a náladu má skoro pořád dobrou.

Dokonce jsme vyzráli i na zacuchané vlasy, o kterých jsem si myslela, že je budeme muset ostříhat. Koupila jsem nějaký rozčesávací a regenerační přípravek, který stačilo použít jednou po mytí hlavy (táta Adélku drží hlavou nad vanou a já rychle myji ;-)) . A Adélka si svoje dredy začala česat sama, neřve u toho a rozčeše je fakt dobře. Tak mám radost, že můžeme dál plést copánky.

Tanečnice

Večeře

U Davida a Vlaďky na zahradě

Návštěvy

Adélka ležení i zlomeninu zvládá docela dobře. Koukáme na pohádky, maluje, posloucháme pohádky, čteme, povídáme, polohujeme...

Taky nás zachraňují návštěvy, které k nám naštěstí chodí a já jim tímto děkuji, protože je to moc milé rozptýlení.

Na fotce babička Terezka krmí Adélku polévkou. Kájinka je moje šikovná asistentka, podává mi polštářky pod nohy a tak vůbec...

Vašík má narozeniny

Ve čtvtek jsme byli pozváni na oslavu prvních narozenin Vašíka.

Adélka jet nemohla, tak zůsatali s tátou doma. Ale zvládla Vašíkovi namalovat dva krásné obrázky a my s Kájinkou jí na oplátku přinesly aspoň fotky a kelímek borůvek.

Karolínka vybarvila pro Vašíka dvě knížky. Malovat obrázky prý neumí. To teď používá docela často, když se jí něco nechce, tak to neumí, protože je ještě malinká a musí vyrůst ;-).

Úterý 4. 8.

Balíme jen to nejnutnější. V nemocnici nám dávají zprávu a snímky v elektronické podobě.

Cesta je dlouhá. V řízení se střídáme, ale i tak to je náročný. Holky jsou milionový. Adélka cestuje v leže na zadních sedadlech. Kájinka vpředu v autosedačce.

Samozřejmě, že při našem štěstí, nás zastavila policie. Překročili jsme rychlost a ještě Adélka nebyla v sedačce. Ale naštěstí zpráva z nemocnice pánu policistovi stačí a odpouští nám i tu pokutu za rychlost.

Ale pak už jedeme předpisově a to je fakt samá čtyřicítka. Silnice malé a ještě vyježděné koleje.

Jedeme rovnou na dětskou ortopedii do Motola, kde se díky Bohu žádná polská hypotéza nepotvrzuje. Adélka má obyčejnou zlomeninu, operace není nutná.

Fakt jsem ráda, že už jsme doma, že máme po ruce české doktory.

Teď už jen, aby se vše dobře zahojilo, nenastaly žádné komplikace. Za 14 dní máme v Motole kontrolu.

Adélka to snaší dobře, je to šikula statečná. Musí jenom ležet, ale zatím ji ještě baví pohádky, tak snad těch 14 dní zvládneme.

Fotka je z Motola, to už bylo dobře.

Pondělí 3. 8.

P. je s Adélkou v nemocnici. Nervozně čekám na každý jeho telefon. Uvědomuju si jak je důležité i na dovolené mít nabitý mobil, vědět, kde máme schované peníze, jaké máme pojištění...

Rentgen se doktorům nelíbí. Ani nebudu vypisovat všechny teorie, které padly. Je to hrozný pocit, ta závislost, vzdálenost. Odpoledne se dozvídáme, že polští lékaři chtějí Adélku zase převést do další nemocnice v Gdaňsku. Máme hrozný strach, je to všechno divný a zmatený.

Pavel celou situaci naštěstí konzultoval s kamarádem lékařem v Česku, kterému tímto také velmi děkuji za veškerou pomoc.

Nakonec se rozhodujeme, že si Adélku odvezeme do Čech. Poláci tak nějak nic nenamítají, tak nechápu, proč to nenavrhli už v tu neděli večer. Nohu jí celou zasádrovali, sádru má i přes pánev až k pupíku.

P. mi říkál ať si ji vyfotím v polské nemocnici, ale nebyla jsem toho schopná...

Neděle 2. 8.

Je vedro. Tak opět plážujeme.

Večer jsme přišli na to, že Adélka má oteklou nožičku ve stehně. Ještě k tomu bylo jasný, že se divně hýbe, tak jsme odjeli do nemocnice v Helu.

Po rentgenu bylo jasné, že noha je zlomená. Doktor označil Adélky stav za život ohrožující a sanitkou jí převezli do Wejherowa. Naštěstí P. mohl jet s ní. Skončili v nějaké speciální nemocnici, na oddělení dětské chirurgie.

Při příjmu nám bylo doktorem řečeno, že je nutná operace nohy a že převoz možný není. Operovat se mělo v pondělí ráno, po konzultaci s radiology. Na kosti se jim ještě něco nelíbilo.

P. zůstal s Adélkou v nemocnici. Aspoň, že to mohl. Postel pro rodiče nemají. Mohl sedět pouze na dřevěné židli, kterou tam měli.

My se švagrem, kterému i tímto moc a moc děkuji za veškerou pomoc a podporu - stejně tak jeho Aničce, odjíždíme zpátky do kempu. Jsou asi čtyři hodiny ráno. Je to hrozný pocit, ta závislost na cizých doktorech, jazyková bariéra, to, že zlomenina u Adélky je něco jiného než u zdravých dětí...

Sobota 1. 8.

Počasí nám přeje.

Holky byly po včerejšku docela unavené. Naštěstí dnešek byl jak stvořený pro válení na pláži.

Karolínka už se na moře nezlobí, že dělá vlny. Ty dneska byly úžasné. Velké. Krásně se do nich dalo skákat.

Adélka je stavitelka. Dneska měla s sebou na pláži novou panenku, tak ji stavěla skoro celý barák.

Písek máme úplně všude, ale už mi to ani nevadí.

Taky jsem cestou ze sprchy zjistila, že už nežerou komáři, to bylo v deset. V devět ještě žrali, stejně tak i včera. Že by měli jen kousavou hodinku? To se dá přežít.

Moře je nepopsatelně krásné. A ten vzduch, příjemné pofukování, jemný písek, racci. A jak dokáže uspávat. Obě holky u něj dneska na dvě hodinky usnuly.

Máme s sebou draka, tak snad zítra na něj dojde...