P. je s Adélkou v nemocnici. Nervozně čekám na každý jeho telefon. Uvědomuju si jak je důležité i na dovolené mít nabitý mobil, vědět, kde máme schované peníze, jaké máme pojištění...
Rentgen se doktorům nelíbí. Ani nebudu vypisovat všechny teorie, které padly. Je to hrozný pocit, ta závislost, vzdálenost. Odpoledne se dozvídáme, že polští lékaři chtějí Adélku zase převést do další nemocnice v Gdaňsku. Máme hrozný strach, je to všechno divný a zmatený.
Pavel celou situaci naštěstí konzultoval s kamarádem lékařem v Česku, kterému tímto také velmi děkuji za veškerou pomoc.
Nakonec se rozhodujeme, že si Adélku odvezeme do Čech. Poláci tak nějak nic nenamítají, tak nechápu, proč to nenavrhli už v tu neděli večer. Nohu jí celou zasádrovali, sádru má i přes pánev až k pupíku.
P. mi říkál ať si ji vyfotím v polské nemocnici, ale nebyla jsem toho schopná...
Žádné komentáře:
Okomentovat