Jednou za čas jdu o víkendu pracovat a o holky se plně stará táta.
Po mém návratu vypadají všichni docela spokojeně. Jedou si takové svoje pomalé tempo. Snídaně většinou nekončí před jedenáctou. Ale komu to vadí? Není nad pestrost života.
A u těch ubrousků, které použili jako prostírání, jsem zapomněla, že je vůbec máme.
2 komentáře:
Jasně, stereotyp se má narušovat. (jenže někdy bývá problém, kdo to pak uklidí :-))
Já byla po tatínkově posledním obětavém hlídání nepříčetná půl dne :-D byl tu moc krátce, tak na většinu běžného úklidu "tak nějak nedošlo". Ale děti byly šťastné.
Okomentovat